PRAHA - 18.10.2009 18:34

Názory v této rubrice needitujeme a jejich zveřejnění neznamená, že se redakce k některému z nich překlání nebo s ním souhlasí. Vyhrazujeme si ale právo názor nezveřejnit, pokud budou jeho znění nebo cíle odporovat morálním a zákonným normám.

Názor čtenářky:

Byla jednou jedna Malá země, kterou nemálo lidí na světě ani nedokázalo na mapě najít. Ta Malá země se chtěla stát sebevědomým a rovnoceným partnerem ostatních zemí. Začlenila se proto do různých mezinárodních společenství, snažila se spolupracovat a hlavně téměř pokaždé souhlasit s míněním ostatních zemí. Bála se, že nesouhlasit by znamenalo potupu a úpadek v zapomnění. Neuvědomovala si, že souhlasit není povinnost, ale svobodné rozhodnutí, které v sobě nese i určitou míru zodpovědnosti a vyžaduje se autonomně ve správnou chvíli ozvat, říci svůj názor, položit otázky a dokázat otázky druhé strany zodpovědět, tedy argumentovat.

Někdy je dokonce zapotřebí vylézt z ulity a nebát se vyjádřit své obavy a postavit se otevřeně možným řešením, neboť v podstatě každého problému tkví právě i jeho řešení, jinak by problém nemohl existovat.

Malá země měla nedostatek zdravě sebevědomých lidí, kteří by mohli na mezinárodní úrovni argumentovat a vyjádřit pocity a potřeby této země, o jejíž existenci se kdesi ani nevědělo.
Lidé žijící v Malé zemi byli tolerantní. Někdo by mohl říci, že to hraničilo s leností, otupělostí, nezájmem a hloupostí.

Lidé v té zemi také rádi naříkali na spoustu věcí, ale toleranci stavěli nadevše, takže s tím raději nic nedělali. Kdyby si totiž přiznali, jak se věci mají, museli by začít pracovat především na sobě a přijmout plnou zodpovědnost za svůj život a za kvalitu společenského soužití v oné zemi i za jejími hranicemi (protože na hranicích svět nekončí, teprve začíná). Ale jak říkám, ti lídé byli tolerantní. Tak to jenom úvodem o té Malé zemi.

Malá země byla bohatá na příběhy a divadelní představení, která se často pro úspěch a efektivitu opakovala. Jedno takové představení se v té zemi hraje už 20 let. Jmenuje se Neviňátko. Obsazení hlavních rolí se může měnit, ale charakter postav zůstavá stejný.
Hlavní roli v té hře má vždy nějaká dobře prosperující firma. Určitá skupina lidí vstoupí do firmy, aby ji řídila a vedla ku prospěchu a rozvoji. To je však maska, neboť tito lidé jsou jako Jekyll a Hyde; mají dvě různé tváře, dva různé životy. Zdá se to být náročná úloha, ale oni to zvládají na výtečnou. Tito Jekyllhydové nastoupí do firmy už s počátečním plánem, který není obecenstvu znám. Po dobu několika měsíců či let chodí po firmě se zástěrkou dobrých úmyslů a přijímají rozhodnutí, která mají firmu oslabit, znemožnit a rozparcelovat, tak aby mohl někdo přijít a koupit ji za babku. Samozřejmě se musí vyčkat správného okamžiku: nejdřívě je zapotřebí jméno firmy dostat do médií, znemožnit ji tam (každý v tu chvíli zapomene, jaké kvality a zásluhy ona firma roky měla) a připravit obecenstvo na fakt, že firma je tak jako tak přítěží a každý může být rád a ještě děkovat tomu, kdo by firmu čistě náhodou chtěl zakoupit a tímto dobrotivým skutkem všem odlehčit. Kdo je autorem tohoto plánu? To ve hře nikdy nevyjde najevo. A ani nemůže, protože většina diváků v obecenstvu rozumí pouze česky.

Nakonec si všichni hráči podají ruce, někdy přizvou i politiky a řeknou si, jak dobrou práci odvedli. Za odměnu si pořídí jachtu, nové auto, reprezentativnější přítelkyni nebo se dojdou přecpat do drahé restaurace. Kdo, kdy, s kým a jak se ve hře také neoběvuje, ale to není na škodu obecenstvu, které už 20 let dostává dostatek prostoru, aby si podrobnosti domyslelo samo. Vlstaně je to taková nevinná lidová taškařice.

V současné době je rozehraná hra o jedné letecké společnosti. Významné a s výborným servisem. Lepším než v kdejakých velkých a známých zemích světa.

Jak říkám, lidé v té zemi jsou tolerantní. Rádi chodí pěšky a už se nemohou dočkat povinných lekcí ruštiny.

Tak popřejme této Malé zemi, aby nezmizela jako jiné země z mapy světa a neztratila hrdost a úctu sama k sobě.

S pozdravem,
Tina

red