JIŽNÍ ČECHY - 08.09.2009 18:09
Školní šikana se v Česku objevuje stále častěji. Je jí dokonce tolik, že si na ni děti zvykají jako na něco samozřejmého. Znepokojivá informace se stala základem dnešního semináře, který v Lomech u Kunžaku absolvovali pracovníci Pedagogicko-psychologické poradny České Budějovice a jejích okresních pracovišť.
"Počet případů šikany se na základních i středních školách zvyšuje. Mezi našimi dětmi začíná být bohužel agrese považována za něco normálního a přijatelného. Velkou roli v tom hraje i mediální násilí, kterým jsou děti v podstatě dennodenně zahlcovány a agresi začínají přijímat jako normu. Ale nejen ony, to se týká i mnohých dospělých," uvedl lektor semináře Zdeněk Martínek. Podle něj jsou ve škole pro šikanu ideální podmínky. "Je tam velká koncentrace dětí, dostatečný výběr obětí, ve škole existuje řada prostor, kam oko pedagoga nedohlédne," vysvětlil Martínek.
Podle něj je třeba objektivně přiznat, že ve většině případů škola nereaguje odpovídajícím způsobem. "Není ojedinělý názor, že možnost existence šikany na škole se nepřipouští. A právě nejkrizovější jsou ty školy, kde pedagogové tvrdí, že nic takového se u nich neděje," zdůraznil.
Podle mnoha odborníků je pravdou, že současná škola není odborně připravena problém šikany řešit. V učitelské přípravě je problém šikany opomenut. Martínek soudí, že by na každé škole měl být alespoň jeden pedagog znalý problematiky. Pedagogové přitom nejsou bez pomoci. Na každém okrese funguje pedagogická-psychologická poradna, ve které je metodik prevence a ten má na starost řešení případů šikanujícího chování. Mnozí ředitelé škol také podle Martínka využívají.
Problémy se šikanou by ale neměly zůstat tématem reportů a zpráv, mělo by se o nich mluvit nahlas. Součástí porad s řediteli středních škol budou i semináře na toto téma.
Šikana má podle Martínka pět stádií, od vylučování jedince z kolektivu až po nejtěžší stádium, takzvanou totalitu, kdy je situace zralá na rozpuštění třídy, protože platí jen a pouze pravidla zavedená agresory. Výjimkou nejsou hrubé fyzické útoky na oběť, nic v tomto stádiu nezmůže učitel ani ředitel. Přestože je poslední stádium extrémem, takových situací zažil Martínek za své působení tucet. Většinou se objevily ve výchovných a diagnostických ústavech, ale jeden z nich byl i v šesté třídě.
A jak ven ze šikany ven? "Rodiče by měli vést děti k tomu, že ne vždy se jenom já musím prosadit, musím mít jen já pravdu. Měli by je vést ke komunikaci a spolupráci,“ radí Martínek.
das