KARLOVY VARY - 06.07.2017 22:47 - Aktualizováno: 06.07.2017 22:54

Indický snímek Cesta do Ralangu, který dnes večer zhlédla tisícovka a půl diváků ve Velkém sále hotelu Thermal, zakončil kolekci soutěžních filmů 52. ročníku karlovarského festivalu. Z čeho kromě příběhu čtyři lidí putujících himalájskou krajinou bude letos pětičlená porota, ve které zasedla například americká střihačka Sarah Flack či německá herečka Anna Brüggemann, vybírat držitele cen?

Rusko-finsko-německá Arytmie režiséra Borise Khlebnikova mapuje pomalý rozpad vztahu dvou lékařů Olega a Káti v kontextu specifických podmínek ruského zdravotnictví. Název není náhodný - genezi partnerského vztahu připodobňuje k výkyvům srdečního rytmu pacientů, za nimiž Oleg s kolegy ze záchranné služby vyjíždí.

Rozpačitě na publikum zapůsobil zprvu zajímavě rozehraný rumunský film Breaking News - příběh televizního reportéra Alexe, kterého čeká nelehký úkol, natočit vzpomínkový portrét spolupracovníka, který zahynul při společné tragické nehodě na natáčení. Dostane se až ke kolegově dceři, jejíž vztah k otci byl komplikovaný. Silný příběh bohužel vyšuměl do nezajímavého nijakého konce.

Izraelsko-německý Cukrář (The Cakemaker) přináší dříve tabuizované téma - po smrti milence se Thomas vydává do Izraele, rodné země své lásky. Stává se cukrářem kavárny vedené vdovou po zesnulém Oranovi. Ta ale netuší, že oba smutní po stejném muži.

Asi nejdelší a nejsilnější potlesk publika si ze soutěžních filmů odnesla slovensko-ukrajinská Čára režiséra Petera Bebjaka. Právě na se vznikem Schengenského prostoru se pevně uzavírající východní hranici se odehrává příběh Adama Krajňáka. Otce rodiny a zároveň hlavy pašerácké skupiny, která vozí přes hranici cigarety a uprchlíky. Bebjak zkoumá nečernobílý svět člověka na hranici zákona, ale se silným vnitřním morálním světem, jaké jsou mezníky, které lze či nelze překročit. Hlavní devizou Čiary jsou herecké výkony ústředního páru Tomáše Maštalíra a Zuzany Fialové a zejména Emilie Vašaryové jako "kmotrovské" matky rodiny.

V americkém filmu Drobné si nechte (Keep the Change) se netečný švihák David a entuziastická Sarah potkávají na sezení terapeutické skupiny, kde jsou každý z jiného důvodu. Ona chce, on to má uloženo soudem. Prvotní spory ale přerůstají v zamilovanost. Mnohem dramatičtější je gruzínské Chibula, kde je první demokraticky zvolený prezident Gruzie krátce po zvolení svržen vojenským pučem. Se skupinkou věrných se vydává na pouť do hor a vstříc novému osudu.
Jiný pohled na války v bývalé Jugoslávii přinesl film Chlapi nepláčou režiséra Alena Drljeviće. Svádí dohromady do prázdného horského hotelu po dvaceti letech veterány balkánského konfliktu. Posttraumatické syndromy srbských, chorvatských a bosenských vojáků se se snaží ukočírovat slovinský psycholog. Nejde ale o žádnou variaci na Shine, komorní drama rozehrává vnitřní svět mužů, kteří jsou navenek uzavření, ale mnozí z nich musí nejprve odpustit sami sobě, aby mohli odpustit i bývalým protivníkům.

Zdaleka nejen pro studenty psychologie a personálních zdrojů je určena francouzská Korporace, jejíž projekci ve městě léčivých pramenů doprovodil kromě režiséra Nicolase Silhola i jeden ze dvou hlavních protagonistů Lambert Wilson, který se v minulosti objevil například v druhém a třetím díle série Matrix. Hlavní hrdinka Korporace, personalistka Emily v podání Céline Sallette, se musí vyrovnat s důsledky svých činů a postupně se z oddané korporátní zaměstnankyně znovu stává člověkem. Wilson se Silholem se pro jeho ztvárnění cynického HR ředitele inspirovali podle svých slov na tiskové konferenci před projekcí mimo jiné postavou IT magnáta Stevea Jobse, podkladem pro film byla série sebevražd zaměstnanců ve francouzském Telecomu. Hrdinou tureckého Ještě víc Daha je čtrnáctiletý Gaza, který žije s otcem na břehu Egejského moře. Chlapec by rád studoval, otec ho ale zapojí Gazu do pašování uprchlíků z Blízkého východu.

Česko do klání o křišťálový globus vyslalo historický snímek Křižáček režiséra Václava Kadrnky. Chlapec Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), v adaptaci básně Jaroslava Vrchlického uteče z domova. Zoufalý otec se vydává po jeho stopách, všude ale přichází pozdě. Do historie, i když méně dávné, masakru kmene Tutsii většinovými Huty ve Rwandě v roce 1994, se vrací polské drama Ptáci zpívají v Kigali. Režisérka Joanna Kos-Krauze se inspirovala životem v africké zemi po boku nedávno zesnulého manžela Krzysztofa Krauze. Hlavní hrdinka, polská ornitoložka Anna, z kmenového běsnění zachrání dceru rwandského kolegy a odveze ji do Polska. Tím ale nic nekončí, vnější tragedii nahradí vnitřní drama. Koho za držitele křišťálových cen z letošních povětšinou dramat porota v sobotu vyhlásí, je zatím ve hvězdách.

Pavel Gejdoš